1. N[A]áš syn je už veliký, d[E/G#]o plínek už neděl[F#mi]á,[E] z[A]estárli jsme, lásko, s n[E/G#]ím docel[Hmi7]a,[E7] [D]oči má po mně a vl[A]asy po tobě, p[D]adají mu do čel[A]a, t[E]ak n[A]ebuď z toho smutn[E]á, buď radši vesel[A]á. 2. Naše dcera je už veliká, když koupe se, je nesmělá, zestárli jsme, lásko, s ní docela, kluci koukají se po ní, jak koukali jsme po tobě, a my zamykáme panelák, tak nebuď z toho smutná, buď radši veselá. R: Protože j[D]edna a jedna jsou čt[A]yři a dvě hr[D]ušky a dvě jabka, to je [E]osm třešní na tal[A]íř[F#mi]i, i kdybys n[Hmi]echtěla, n[E7]echtěl[A]a.[DEA] 3. Náš starý kredenc z roku jedna-dvě už brzy dodělá, zestárli jsme, lásko, s ním docela, kávový svatební servis z Číny dostal léty pěkně do těla, tak nebuď z toho smutná, buď radši veselá. 4. Líbat se tak na ulici, to se v našem věku nedělá, zestárli jsme, lásko, zestárli jsme docela, v televizi běží film pro pamětníky, pan Marvan dělá Anděla, tak nebuď z toho smutná, buď radši veselá. R: 5. I ta píseň, co jsem kdysi pro tě napsal, je už omšelá, zestárli jsme, lásko, s ní docela, ale včera, když jsi spala a já na tebe koukal, napsal jsem ti novou docela, a to je tahleta píseň, trošku smutná, trošku veselá, a to je t[A]ahleta píseň, tr[E]ošku smutná, tr[D]ošku v[E]esel[A]á ...