Temnej [Emi]soumrak padá i do koutů cel, kolik [H]dní s ním [H7]sedám, už jsem sám zapo[Emi]mněl. Když [Emi]vidím v nádvoří stráží tvář nadutou, srdce [H]mý zaho[H7]ří neblahou předtu[Emi]chou. Z nejis[Emi]tejch pocitů se rodí zděšení, vidím [H]jak ztlouka[H7]jí podivný leše[Emi]ní. - Kladiv rány nepřehluší řinčení mých řetězů, + [Emi]Kladiv rány nepřehluší řinčení mých řetězů, ďábel [H]sám teď nad mou [H7]duší pěje chorál vítě[Emi]zů. Chtěl bych [Emi]zřít slunce zář ještě dnů habaděj, pasto[H]rův otče[H7]náš zvýšil mou bezna[Emi]děj. Už klí[Emi]čů řinčení chodbou doznívá až sem, teď už v [H]cele prázdno [H7]není, přišel kat i s průvo[Emi]dem. A ten [Emi]kat teď na lešení zvedá provaz konopnej, na mý [H]smrti nic nez[H7]mění, ani že jsem nevin[Emi]nej. [H] [Emi]