1. [Ami]Tiché listy lísek, t[G]řetí kniha [Ami]běd, jako v zubech p[C]ísek skř[G]ípou slova v[Ami]ět, šarlat vlčích m[F]áků v n[G]ěmém osen[Ami]í, ztichly hlasy pt[F]áků v mlčen[Ami]í. 2. Světle bledým nebem svítí větve bříz, pole voní chlebem z jedovatých hlíz, ticho s hlavou vlčí v době po moru, lidé, kteří mlčí v hovoru. ®: Vodní tř[F]íšť břehy tř[G]ísní kde se pr[C]oud řeky kr[Ami]outí, matka l[F]oučí se písní s princem v k[Ami]ošíku z proutí, tichý pl[F]áč skryje houští, košík pr[G]oudem když pouští, snad pak n[Ami]ad hrází bobří najdou [G]rybáři dobří m[E]alého kr[Ami]ále,[F] m[E]alého kr[Ami]ále.[E] - + ---> 3. S přeslazenou slinou v koutku rybích úst tiše léta plynou, slyšíš trávu růst, zrazeni se krčí v hrubém oděvu, lidé, kteří mlčí ve zpěvu. 4. Řeky plné vorů, místo vody kal, z šumějících borů mrtvé vrchy skal, a jen šepot syčí křídlem kačením v zemi, která křičí mlčením. ®: Spěje proud dlouhou poutí moři vstříc krajem mírným, nese tmou loďku z proutí k hladinám nedozírným, k hřbetům vln s bílou krajkou, k fregatám s carskou vlajkou, a pak pod přídí ostrou zmizí koš s bílou kostrou malého krále, malého krále ...