- E - 1. Z vojenské stanice, tam poblíž hranice, - Mexičan Joy svoji černovlasou ženu - H7 - měl a domek hliněnej s malými okny, - z kterých mu mávala, když kolem s patrolou - E - jel. Dítě spolu měli před Květnou nedělí - a vítr dětský pláč svou písní - E7 A - přehlušoval. - + 1. [E]Z vojenské stanice, tam poblíž hranice, + Mexičan Joy svoji černovlasou ženu [H7]měl + a domek hliněnej s malými okny, + z kterých mu mávala, + když kolem s patrolou [E]jel. + Dítě spolu měli před Květnou nedělí + a vítr dětský pláč svou písní [E7]přehlušo[A]val. R. Ústa s barvou vína - E - a jméno Feleena té dívce mexické - H7 E - osud tam do vínku dal. + [E]a jméno Feleena té dívce mexické + [H7]osud tam do vínku [E]dal. 2. Když malá bývala, vždy ráda sedala na kopci odkud vídávala z El Pasa zář a vítr z večera plný těch světel šeptal jí do svění a chladil jí horkou tvář. Jak poníka laso táhlo jí El Paso a tátu prosila, aby ji tam někdy vzal. R. Ústa s barvou vína ... 3. A roky letěly, děvče už dospělý rozhodlo se, že chce jenom v El Pasu žít. Otec když tvrdě spal, vzala svý šaty a vítr pomáhal jí stopy k El Pasu skrýt. Tam život začíná, červená kantýna její smích orchestr honky - tonk přehlušoval. R. Ústa s barvou vína ... - 4.Už není nevinná číšnice Feleena, + 4. Už není nevinná číšnice Feleena, už lásku od dneška do zítřka moc dobře zná, zná sliby pastorů, zlato prospektorů a při tom se jí o jediný velký lásce zdá. Pak přišlo to štěstí, vstoupil jí do cesty muž, kterej jinej než ty, co dřív znala se zdál. R. Ústa s barvou vína ... 5. Oči plný něhy a divný příběhy vyprávěla a hned neříkal, že ji má rád, písničky o koních, balady z farem s banjem jí zpívával a s větrem uměl se smát. Teď život začíná, cítila Feleena, po pláních chodili a vítr s nimi se smál. R. Ústa s barvou vína ... 6. Z vojenské posádky dal se s ním do hádky chlap, kterej Feleenu pro sebe marně mít chtěl, zvuky dvou výstřelů zazněly nocí, ale jen jeden z těch výstřelů měl správněj směr. Stýská se Feleeně v červený kantýně, on rychle odjížděl, když měsíc za mrakem stál. R. Ústa s barvou vína ... 7. Náboje u pasu, čekali v El Pasu v záloze ti, co mu nechtěli Feleenu přát, v sedle se naklonil tak nějak stranou a mokrej rudej květ začal mít na prsou znát. Konec je naděje, na všecko pozdě je, Feleeno neplač a směj se jak já jsem se smál. R. Ústa s barvou vína ... 8. Pušku z jeho sedla proti nim pozvedla a zas se ozvala smrtící série ran, růže z jejích vlasů k pasu mu padla a ticho rušil pak už jen křik divokejch vran. Pár jezdců zbloudilých slyšelo jejich smích, vítr ho za nocí směrem od El Pasa hnal. R. Ústa s barvou vína ...