- 1. Sp[Ami]atřil jsem kometu, oblohou letěla, + 1. [Ami]Spatřil jsem kometu, oblohou letěla, chtěl jsem jí zazpívat, ona mi zmizela, - zm[Dmi]izela jako laň [G7]u lesa v remízku, - v [C]očích mi zbylo jen p[E7]ár žlutých penízků. + [Dmi]zmizela jako laň [G7]u lesa v remízku, + v [C]očích mi zbylo jen [E7]pár žlutých penízků. + 2. Penízky ukryl jsem do hlíny pod dubem, až příště přiletí, my už tu nebudem, my už tu nebudem, ach, pýcho marnivá, spatřil jsem kometu, chtěl jsem jí zazpívat. + R: [Ami]O vodě, o trávě, [Dmi]o lese, - [G7]o smrti, se kterou smířit n[C]ejde se, - [Ami]o lásce, o zradě, [Dmi]o světě - [E]a o všech lidech, co kd[E7]y žili na téhle pl[Ami]anetě. + [G7]o smrti, se kterou smířit [C]nejde se, + [Ami]o lásce, o zradě, [Dmi]o světě[E7] + [E]a o všech lidech, co [E7]kdy žili na téhle [Ami]planetě. + 3. Na hvězdném nádraží cinkají vagóny, pan Kepler rozepsal nebeské zákony, hledal, až nalezl v hvězdářských triedrech tajemství, která teď neseme na bedrech. + 4. Velká a odvěká tajemství přírody, že jenom z člověka člověk se narodí, že kořen s větvemi ve strom se spojuje a krev našich nadějí vesmírem putuje. + R: Na na na ... + --> 5. Spatřil jsem kometu, byla jak reliéf zpod rukou umělce, který už nežije, šplhal jsem do nebe, chtěl jsem ji osahat, marnost mne vysvlékla celého donaha. + 6. Jak socha Davida z bílého mramoru stál jsem a hleděl jsem, hleděl jsem nahoru, až příště přiletí, ach, pýcho marnivá, já už tu nebudu, ale jiný jí zazpívá. + R: O vodě, o trávě, o lese, o smrti, se kterou smířit nejde se, o lásce, o zradě, o světě, bude to písnička o nás a kometě ...