- 1. Dnes r[G(A,C)]áno, když bylo půl, při pr[Hmi(C#mi,Emi)]avidelný hygieně - p[Ami(Hmi,Dmi)]oklesls' hodně v ceně, když jsi z[C(D,F)]ahlíd' svůj zj[D(E,G)]ev, - už [Ami(Hmi,Dmi)]nejsi, co jsi b[D(E,G)]ýval, tu t[G(A,C)]vář nespraví ti [Emi(F#mi,]masáž,[Ami)] - m[Ami(Hmi,Dmi)]arně se, hochu, k[D(E,G)]asáš, už nejsi l[G(A,C)]ev a velkej š[D(E,G)]éf. - R: M[G(A,C)]áš svůj svět a t[Emi(F#mi,Ami)]en se ti hroutí, - to d[G(A,C)]ávno znám, já pr[E(F#,A)]ožil to sám, - kr[Ami(Hmi,Dmi)]áčíš d[D(E,G)]ál a c[Ami(Hmi,Dmi)]esta se kr[D(E,G)]outí, - až p[Ami(Hmi,Dmi)]otkáš nás n[Hmi(C#mi,Emi)]a ní, tak př[D(E,G)]idej se k ná[G(A,C)]m. + 1. Dnes r[G]áno, když bylo půl, při pr[Hmi]avidelný hygieně + p[Ami]oklesls' hodně v ceně, když jsi z[C]ahlíd' svůj zj[D]ev, + už [Ami]nejsi, co jsi b[D]ýval, tu t[G]vář nespraví ti [Emi]masáž, + m[Ami]arně se, hochu, k[D]asáš, už nejsi l[G]ev a velkej š[D]éf. + + R: M[G]áš svůj svět a t[Emi]en se ti hroutí, + to d[G]ávno znám, já pr[E]ožil to sám, + kr[Ami]áčíš d[D]ál a c[Ami]esta se kr[D]outí, + až p[Ami]otkáš nás n[Hmi]a ní, tak př[D]idej se k ná[G]m. + 2. Jsi z vojny doma čtrnáct dnů, a na radnici velká sláva, to se ti holka vdává, cos' jí dva roky psal, ulicí tiše krouží ten blbej motiv z Lohengrina, není ta - bude jiná, dopisy spal a jde se dál. + R: + 3. Za sebou máš třicet let a zejtra ráno třetí stání a nemáš ani zdání, jak to potáhneš dál, ten, komus' kdysi hrával, se znenadání někam ztratil, už nemáš, čím bys platil, no tak se sbal a šlapej dál. + R: R: