1. V [C]jednym dumku na Zar[G]ubku mj[G7]al raz chlopek šv[C]arnu robku a ta robka t[G]oho chlopka r[G7]ada nemjal[C]a. Bo ten jeji chlopek d[G]obrotisko byl, [G7]on tej svoji robce vš[C]icko porobil, čepani ji pomyl, br[G]avku dával žrat, děcka m[G7]usel kolib[C]at. 2. Robil všecko, choval děcko, taky to byl dobrotisko, ale robka toho chlopka rada nemjala. Štvero novych šatu, štvero střevice, do kostela nešla, enem k muzice, same šminkovani, sama parada, chlopka nemjala rada. 3. A chlopisku - dobrotisku slze kanu po fusisku, jak to vidí, jak to slyší, jaka robka je. Dožralo to chlopka, že tak hlupy byl, do hospody zašel, vyplatu prepil, a jak domu přišel, řval, jak hrom by bil, a tu svoju robku zbil. 4. Včil ma robka rada chlopka, jak on píská, ona hopka, Hanysku sem, Hanysku tam, ja tě rada mam. Věřte mi, luďkově, že to tak ma byť, raz za čas třa robce kožuch vyprášiť a pak je hodna tak jako ovečka a ma rada chlopečka.