1. V ř[C]adě za sebou tři čuníci jdou, ťápají si v blátě cestou-necest[Ami]ou, - k[Dmi]ufry nemají, cestu neznaj[G]í, - v[Dmi]yšli prostě do světa a v[G]esele si zpívají: uí uí uí ... + k[Dmi]ufry nemají, cestu neznaj[G7]í, + v[Dmi]yšli prostě do světa a v[G7]esele si zpívají: uí uí uí ... 2. Auta jezdí tam, náklaďáky sem, tři čuníci jdou, jdou rovnou za nosem, ušima bimbají, žito křoupají, vyšli prostě do světa a vesele si zpívají: uí uí uí ... 3. Levá, pravá - teď!, přední, zadní - už!, tři čuníci jdou, jdou jako jeden muž, lidé zírají, důvod neznají, proč ti malí čuníci tak vesele si zpívají: uí uí uí ... 4. Když kopýtka pálí, když jim dojde dech, sednou ke studánce na vysoký břeh, ušima bimbají, kopýtka máchají, chvilinku si odpočinou, a pak dál se vydají: uí uí uí ... 5. Když se spustí déšť, roztrhne se mrak, k sobě přitisknou se čumák na čumák, blesky bleskají, kapky pleskají, oni v dešti, nepohodě vesele si zpívají: uí uí uí ... 6. Za tu spoustu let, co je světem svět, přešli zeměkouli třikrát tam a zpět v řadě za sebou, hele, támhle jdou, pojďme s nima zazpívat si jejich píseň veselou: uí uí uí ...