1. N[D]e moc sn[G]adno se ž[D]elva p[G]o dně hon[D]í,[GDG] v[D]elmi r[G]adno je pl[D]avat n[G]a dno za n[D]í,[GD] potom p[A]očkej, až se zeptá na to, c[Hmi]o tě v mozku lechtá, n[D]ic se n[G]eboj a v[D]em si n[G]ěco od n[D]í.[GDG] 2. Abych zabil dvě mouchy jednou ranou, želví nervy od želvy schovám stranou, jednu káď tam dám pro sebe a pak aspoň pět pro tebe, víš, má drahá, a zbytek je pod vanou. R: Kd[D]yž si n[A]ěkdo p[G]ozor ned[D]á, jak se vl[A]astně ž[G]elva hled[D]á, [G]ona ho na něco nachyt[A]á, [G]i když si to později vyčít[A]á. 3. Ne moc lehce se želva po dně honí, ten, kdo nechce, tak brzy slzy roní, jeho úsměv se vytratí, a to se mu nevyplatí, má se nebát želev a spousty vodní. R: