#. [Am] Je nádher[G]nej večer, [C]tak začín[Em]ám psát a v[F]íno mi d[G]odalo s[G#]il,[E] Bůh mi byl svědkem, když měl jsem tě rád, to tenkrát snad ještě byl. #. Tvý dopisy všechny jsem tisíckrát čet, v nich stálo, jak v tvým klínu spím, však s posledním volnem se roztříštil svět, v ně[F]mž nikdy [G]tě neo[F]pus[G]tím. Ref: P[Dm]ak u vlak[G]u ty, ciz[Am]í žena, pr[Dm]omiň mi, ž[G]e jsem ti lh[C]al,[C7] j[Dm]eště teď sl[G]yším tě t[Am]oužebně st[F]énat, t[Am]u tvoji fotku jsem[Em] roztrh[Am]al. #. Už nepřijdu nikdy tou pěšinou k vám, víš, já jsem teď tady, ty tam, u díry v blátě se sám sebe ptám a sám si i odpovídám. *: Pr[Dm]oč u vlaku jste stály[G], na mě jste se smály t[C]y a moje máma, st[C7]arší cizí dáma, d[Dm]ětskej pokoj k smíchu, p[G]ovečeřím v tichu, ---> r[C]ozhovory váznou, vžd[C7]yť mám duši prázdnou, vzp[Dm]omínky jen bolí, [G]ať už na cokoli, ztr[Am]acenej je klíč, [F]už abych byl pryč, zp[Am]átky se chci vrátit, ne se tady ztratit, fr[Em]onta zpátky láka, d[Am]omov pro vojáka. #. Když země je rozrytá polibky děl a hvízdání protíná vzduch, píše ti kacíř, co do pekla chtěl, pro mámení barevnejch stuh. #. Pro tenhle okamžik nemůžu lhát a utíkat jak malej kluk, ať jinej zabuší u vašich vrat, mě uhranul polnice zvuk. *: Když zatroubí nám k boji, tak to za to stojí, nenávist i láska, kolem země praská, plameny se mají, když si s náma hrají, pak nastane klid a my snad můžem jít, každej do svý díry, bez Boha a víry, z ušlápnutejch branců zbyla banda kanců, tak se teda měj a něco si přej, než se nebe zřítí a tak skončí žití. Ref: A ta[Fm]k posílá[Bb]m Ti pozdrav z[Cm] fronty, [Fm]oheň už př[Bb]estává hř[Eb]át,[Eb7] v[Fm]íno je s[Bb]ilný a t[Cm]eploučký stř[G#]ílny př[Cm]ijmou mě s láskou až [Gm]odejdu sp[Cm]át.