1. [A]Já včera ještě [E]nosil blázna [A]šat a [D]nevěřil jsem [E]na tu sladkou [A]vůni svět [D]otočil se [E]kolem osy [C#mi]jednou jeden[F#mi]krát a [D]teď už se mě [E]nemusíte na nic [A]ptát. R. Nádher[A]ná, nádherná, nádher[E]ná, nádher[D]ná lásko [E]postůj chvilku [A]dýl ty jsi [D]bílá tečka [E]nejněžnějších [C#mi]vět ty jsi [F#mi]květ, co sem [D]slét, tys můj [E]šestý světa[A]díl. 2. Šla městem, pestrý šátek za ni vlál a ve vlasech ji zahořela růže já chvilku šel jsem za ní, chvilku vedle ní jsem stál a v rozpačitém srdci oheň vzplál. 3. Teď v zahradě snů svoji růži mám a na její slávu verše píšu na bílém břehu touhy stojí naší lásky stan a v něm tu svoji růži objímám.