[Ami] [C] [E] [Ami] [E] [Ami] [E] N[Ami]oc jako sl[C]uj, vteřin š[E]est do svít[Ami]ání, p[C]ysk zpocen[G7]ý vyzýv[Ami]á podsvět[E]í, [Ami]ó, ďáble m[C]ůj, mrtvo j[E]est slitov[Ami]ání,[E] snad z[Ami]isk splacen[E]ý zradu m[Ami]ou posvět[E]í. Cár šarlatu, v tváři hlen z poplivání, mříž u stěny, sedlá krev na rukou, kr[Ami]ál bez šat[C]ů připravAmien k uvít[E]ání, hle - kř[Ami]íž dřevěn[G]ý s trnovou p[Ami]arukou. ®: J[G]idáši, k čemu výčitky sv[Ami]ědomí, J[G]idáši, k čemu tohleto sm[Ami]etí, f[G]arizej nikdy rukama n[Ami]elomí, pr[G]o něho [E(F)]účel pr [E]ostředky sv[Ami]ětí![C] Noc bez kazu, mincí pár zvoní v plášti, hlas zchraptělý do pekel neletí, st[Ami]ín provaz[C]u jako d[E]ar plný z[Ami]ášti[G] pro v[Ami]ás, dospěl[G]í tohoto st[Ami]oletí! ®: Jidáši, dnes jsi důstojným občanem, s mincemi nemáš nijaké viny, zítra zas třicet stříbrných dostanem: vždyť když ne my, tedy zradí ho jiný!