1. [D]Slunce je zlatou skobou [Hmi]na vobloze přibitý, [G]pod sluncem [A]sedlo kože[D]ný, [A7] [D]pod sedlem kůň, pod koněm [Hmi]moje boty rozbitý [G]a starý [A]ruce sedře[D]ný. R: [D7]Dopředu [G]jít s tou [A]karavanou [Hmi]mraků, schovat svou [G]pleš pod [A]stetson děra[Hmi]vý, /: jen kousek [Emi]jít, jen [A7]chvíli, [Hmi]do soumra[Emi]ku, - až tam, kde [Hmi]svítí město, [F#]město běla[Hmi]vý. [A7] + až tam, kde [Hmi]svítí město, [F#]město běla[Hmi]vý.:/ [A7]jé 2. Vítr si tiše hvízdá po silnici spálený, v tom městě nikdo nezdraví, šerif i soudce - gangsteři, voba řádně zvolený, a lidi strachem nezdravý. 3. Sto cizejch zabíječů s pistolema skotačí a zákon džungle panuje, provazník plete smyčky, hrobař kopat nestačí a truhlář rakve hobluje. R: V městě je řád a pro každého práce, buď ještě rád, když huba voněmí, /: může tě hřát, že nejsi na voprátce nebo že neležíš pár inchů pod zemí. :/ 4. [D]Slunce je zlatou skobou [Hmi]na vobloze přibitý, [G]pod sluncem [A]sedlo kože[D]ný, [A7] [D]pod sedlem kůň, pod koněm [Hmi]moje nohy rozbitý [G]a starý [A]ruce sedře[D]ný. R: Pryč odtud jít s tou karavanou mraků, kde tichej dům a pušky rezaví, /: orat a sít od rána do soumraku a nechat zapomenout srdce bolavý. :/