1. [C]Táborák [Emi]zvolna [F]zhasí[C]ná, [G]osada už jde [C]spát, [F]kytara tiše [C]doznívá, [D7]do duše padá [G]chlad, [C]stařičký [Emi]šerif [F]už lí[C]ně [G]ruku po láhvi [C]vztáh', [F]pistole chová [C]na klíně, [D7]brouká si v temno[G]tách. R: [G]Když jsem byl [C]mlád, [C7]bývala Asca[F]lona [Fmi]nejhezčí [C]osadou, [G]kterou jsem [C]znal, [G]jak často[C]krát [C7]hýřila Asca[F]lona [Fmi]divokou [C]náladou, [G]již Bůh nám [C]přál[C7]. Však slávě [F]pistolí už zvolna [C]dozvání a [C7]lesem [F]nehlučí [D7]to vlčí [G]volání, já půjdu [C]spát, [C7]však vlajka Asc[F]alony [Fmi]musí nad [C]mým hrobem [G]navěky [C]vlát. 2. Vyschly už láhve na stole, pohasl ohňů žár, šerif své těžké pistole pověsil na stožár, na vlajku smutně se dívá, kytaru pohladí a jeho hlava šedivá vzpomíná na mládí. R: Když jsem byl mlád ...