1. [C]Příběh, který právě teď chystám se [Dm]vám vyprávět, trochu p[G]řipomíná svět, kam se [C]velcí nepouští. Čtyři muž[Am]i na poušti dali sta[Dm]řečkovi pít a on jim [G]řek, že jim splní jejich[C] přání. 2. Nejdřív nejstarší si přál: Dej mi zámek, ať jsem král. Druhý boháčem chtěl být, třetí tisíc dívek mít. A co si přál ten nejmladší? To už se nikdo nedoví, protože v pohádkách jsou jen tři přání. 3. Dříve, než bys okem mžik, stál tu zámek, dívek šik, rázem stál tu tváří v tvář boháč, král i otrokář. A kam se poděl nejmladší? To už se nikdo nedoví, protože v pohádkách jsou jen tři přání. 4. A pak přišla žízeň zlá a s ní bouře písečná, rázem stál tu smrti v tvář boháč, král i otrokář. Marně prosí, chtějí pít, vždyť mají to, co chtěli mít, ale v pohádkách jsou jen tři přání. 5. Možná zdá se mnohým z vás, že ten příběh smazal čas, svět se stále otáčí, jen tři přání nestačí. Kdo mi to řek? Kdožpak ví, dost možná, že ten nejmladší, když kolem šel za svým čtvrtým přáním.