1. [E]Do tváře čas mi [E7]hlubokou brázdu [A]samotou vyrej[E]vá, tělo je [H7]rozeschlej prám, když pluješ [A]stále jen sám, co je ti [H7]platný, že jsi kapi[E]tán. 2. Do zrzavejch strun svýho banja dávno už jsem nezahrál, že jsem byl stále jen sam, v srdci mám nejeden šrám, život je tvrdej, i když jsi kapitán. R: [E7]A tak vždy [A]zůstaneš [H7]sám, ni[E]kdo ti nepo[C#mi]ví, jak máš [A]žít, [H7]abys byl milo[E]ván [E7], a tak vždy [A]zůstaneš [H7]sám, a [E]koláč medo[C#mi]vý za tebe [A]sní kapi[H7]tán Korko[E]rán. 3. Na tváři mech mám z dalekejch cest tam do hor a údolí, z košile mám jenom cár, ze smečky zbylo psů pár, co bude dál, mi nikdo nepoví. 4. V kapse mám prach vodřenej z mincí, který jsem prodělal, já jenom samotu znám, tak, sakra, co dělat mám, abych měl jednou na pořádnej flám. R: A tak vždy ... [C] [Ami] [E]