R1: [C]Vím, vím, že [F]cestou tou někam [C]musím dále [G]jít, [C]vím, vím, že [F]ani jednou v životě [C]nesmím [G]milou [C]zřít. 1. [C]Vše, co jsem [Emi]měl, to jsem [F]opus[C]til jen proto, [F]abych viděl [G]světa [C]kraj[G], [C]zklamání [Emi]větší jsem snad [F]neza[C]žil, tak [F]řekněte mi, [G]kde najdu [C]ráj. R1: 2. Skřítka, co jsem ho jak dítě znal, toho o radu jsem požádal, on mi na kolena přikázal a tiše mi pak povídal: R2: Víš, víš, že cestou tou někam musíš dále jít, víš, víš, že ani jednou v životě mesmíš milou zřít. 3. Zpátky chci k tomu, co jsem opustil, teď už jsem viděl světa kraj, zklamání větší jsem snad nezažil, teď vím, vím, že doma je ráj. R1: