#. [G]Z posledních poci[D]tů [Emi]poskládám ještě jednu [C]úžasnou chvíli. [G]Je to tím, že jsi [D]tu. [Emi]Možná i tím, že [C]kdysi jsme byli, ty a [G]já, my dva, dvě [D]nahý těla, tak [Emi]neříkej, že [C]jinak jsi to chtěla. Tak [G]neříkej, [D]neříkej, [Emi]neříkej mi [C]nic. #. Stala ses do noci. Z ničeho nic, moje platonická láska. Unaven bezmocí, usínám vedle tebe, něco ve mně praská. A ranní probuzení a slova o štěstí, neboj se, to nic není. Pohled a okouzlení a prázdné náměstí na znamení. R: Jenže ty [G]neslyšíš,[D] jenže ty [Emi]neposloucháš.[C] Snad ani [G]nevidíš,[D] nebo spíš [Emi]nechceš vidět.[C] A druhejm závidíš a v očích kapky slaný vody. Zkus změnu uvidíš, pak vítej do svobody. #. Jsi anděl, netušíš. Anděl, co ze strachu mu utrhali křídla. A až to ucítíš, zkus kašlat na pravidla. Říkej si o mě co chceš. Já jsem byl odjakživa blázen. Nevím, co nechápeš, ale vrať se na zem. R: Jenže ty neslyšíš...