#. [G]Telegram s adresou svět, [C]píšu v něm pět vlídných vět - [D]jedné [G]dívce.[D7] [G]Kdopak ví kam jej zítra pošta doručí [C]a kolik náhod mu poručí [D]chtěl bych jen vidět zář očí, které [G]budou je číst.[D7] R. [G]Šel bych cestou prašnou co nikdo nezměří, [C]sám jedenkrát bych s plnou brašnou cinknul u dveří, bude [D]v očích mít úžas jak Alenka v říši[G] divů.[D7] [G]I když dá mi košem až řádky bude číst, já [C]chtěl bych být tím listonošem, neboť jsem si jist, - bude [D]v očích mít úžas jak Alenka v říši[G] divů.[D7] + bude [D]v očích mít úžas jak [C]Alenka v říši divů.[D7] 2. [G]Já nechal všechna okna dokořán [C]a díval se na svět ze všech stran, [D]jak se [G]koulí.[D7] [G]A celý den přemítám o dívce neznámé, [C]proč už se dávno neznáme[D],Snad adresu najde toto [G]poselství m[D7]é. R. 3. [G]Odmítli můj telegram [C]a řekli poslat jej není kam - [D]adresa [G]schází[D7]. [G]A celý den přemítám o dívce neznámé, [C]proč už se dávno neznáme[D],Snad adresu najde toto [G]poselství m[D7]é. R. ... - [: bude [D]v očích mít úžas jak Alenka v říši[G] divů.[D7] :] + [: bude [D]v očích mít úžas jak [C]Alenka v říši divů.[D7] :]