1. Když sp[Ami]í dva odsouzen[D]í v l[Ami]ukách u hořících kl[D]ád, ten d[Ami]ým a ta tráva je zm[D]ění[C], než se n[G]ad[Hmi]ějí,[Ami] než se n[G]ad[Hmi]ějí,[Ami] než se n[G]ad[Hmi]ějí.[Ami] - 2. Když dva se nepodřeknou v noci u mlčících vrat, ta tma a to ticho je svléknou, než se nadějí, než se nadějí, než se nadějí. - 3. Můj most, já vím už, kde je, padá a před ním je drát, a drát, když skočím, se chvěje něžnou nadějí, něžnou nadějí, nežnou nadějí.