1. Nás [A]bylo sedm romantiků [Emi]netušících, [Emi7]že se všechno [A]mění, a stačilo pár okamžiků, [Emi]patnáct let, to [Emi7]vlastně tolik [A]není, však [F#mi]sotva pátek odhoukaj', to [C#mi]pomyšlení každýho z nás [Hmi D E7]svádí: svý [A]tělo sádlem obalený [Emi]napasovat [Emi7]do maskáčů z [A]mládí. + 2. Léta kráse nepřidaj' a nevyléčí naše ztuhlý klouby, jen v uších pořád zvoní blues, co na mýtinách jazzman vítr troubí, zas jdeme známým údolím, tak jako v čase naší zašlý slávy, a slova městem neředěná snášejí se do vyrezlý trávy. + 3. Pak čaj s příchutí jehličí a cigaretu zapalovat třískou, a kytaru vzít do klína a zpívat si tu píseň, kdysi blízkou, text není žádnej Kainar, dávno víme, že je vlastně hloupá, tak proč nám slzí oči, není přece vítr a kouř vzhůru stoupá. + 4. A je tu konec víkendu a všechno jako v obráceným filmu, každej si schová do kapsy ten žhavej uhlík, kterej ještě zbyl mu, [: ten uhlík, to je jistota, že všední dny člověka neumoří, čas od času se podívá a řekne: je to dobrý, ještě hoří ... :]