1. [Dbm]Je tma, v níž ptáci bez peří [E]klovají zobáky mršiny koní [F#]a těla vojáků, padlých v boji, o zbytek svět[Dbm]la. 2. [Dbm]Je tma, v ní stěží uvěřit, [E]že květina, kvete-li, voní [F#]a lvice ve znaku, dávno je po ní, bouře ji sme[Dbm]tla. - R1: [Abm]Kdo nedrží krok, ať padne, - [A]tma je trest pro ty, co nechali - za dne své oči slep[Dbm]nout. - - [Abm]Kdo nedrží krok, ať padne, + R1: /: [Abm]Kdo nedrží krok, ať padne, [A]tma je trest pro ty, co nechali - za dne své oči slep[Dbm]nout. + za dne své oči slep[Dbm]nout. :/ 3. [Dbm]Je tma a kolem nic není, [E]snad jenom v místech, kde dřív byla víra, [F#]cosi jiskří a síly sbírá, když spolkne to žá[Dbm]ba. 4. [Dbm]Žába, co ve tmě zuby cení [E]v místech, kde pramení voda čirá, [F#]nechá tě hodiny žízní zmírat a prstíčkem hra[Dbm]bat. - R2: [Abm]Kdo prosí ji o milost, - toho má v moci - [A]jak lacinou děvku, - zlomenou v bo[Dbm]cích. + ---> - Kdo prosí ji o milost, + R2: /: [Abm]Kdo prosí ji o milost, toho má v moci - jak lacinou děvku, - zlomenou v bocích. + [A]jak lacinou děvku, + zlomenou v bo[Dbm]cích. :/ 5. Pak až slunce zčernalé opře se poprvé naplno do skal, se zatřpytí naděje v troskách a navěky zhasne ve tmě. 6. Slizké jak hlava krále, jsou praktiky žabího vojska. Zas budem ropuchy na tváře bozkat, řka jednohlasně ve tmě. R3: Přijímám prohru, stavím se k ní čelem, buď jak buď, jsem uvězněn v cele, kvákám . Se smolnou pochodní a ksichtem z gumy dělám to, co nejlépe umím, kvákám . Přijímám prohru, stavím se k ní čelem, buď jak buď, jsem uvězněn v cele, kvákám . Se smolnou pochodní a ksichtem z gumy dělám to, co nejlépe umím, kvákám .