#. [F] [F/A]Když odjíždí [Bb]autobusem [C]tak mi má[F]vá, [F/A] [Bb] [C] [F] [F/A]ale já [Bb]tuším, že jde [C]za jinou[F] [F/A] [Bb] [C]. [F] [F/A]Říkají mi: „[Bb]Holka to se [C]prostě st[F]ává.“ [F/A] [Bb] [C] [F] [F/A]Chci slyšet [Bb]historku [C]pravdivou[F]. [F/A] [Bb] [C] Ona> [F]Kdes byl a co jsi dělal, [Bb]žes nemoh být [C]se mnou? On> [F]Bloumal jsem po světě a [Bb]hledal holku [C]pěknou Ona> [F]Kecáš, že jo, řekni mi Společně (ona)> [Bb]že to není [C]pravda? Společně (on) > že to není pravda, Společně (ona)> Znám [F]Tě jak boty svý, moc [Bb]dobře, takže Společně (on) > [Bb]Že to není pravda, víš [F]mnohem líp než já, tak [Bb]víš Ty co? Společně (oba)> [C]nekřič tu na [Dm]mě! Refrén: [Dm] Já [C]nechci se teď [F]hádat, [Dm] víš [C]moc dobře, že [Bb]ráda Tě m[F]ám. [Dm] Co [C]budem si vykl[F]ádat… [Dm]Vždyť nej[C]lepší kluk co [Bb]zna-a-a-a-ám [C]jsi [F]Ty. #. Dneska ráno kouknu z okna, slunce svítí, krásný letní den, co víc si přát. Přede dveřma stojí on a nese kvítí, jdu mu otevřít a on se ptá. On> Nešla bys do kina? Mám dva volný lístky. Ona> Nemůžu, máma je pryč, musím smažit řízky. On> Vykašli se na řízky, Společně (ona)> Brácha je zvládne Společně (on) > brácha je zvládne, Společně (ona)> tak maximálně připálit, znám ho a Společně (on) > tak nepodceňuj toho kluka, znám ho a Společně (oba)> nekříč tu na mě! Refrén: Já nechci se teď hádat, víš moc dobře, že ráda Tě mám. Co budem si vykládat… - Vždyť nejlepší kluk co znám jsi Ty. + Vždyť nejlepší kluk co zna-a-a-a-ám jsi Ty. #. Po třiceti letech je to stále stejný, Máme se rádi víc a víc. On> Proč dáváš sůl do pepřenky s nápisem cukr? Ona> Místo abys spravil dveře, hraješ radši poker! On> Proč bych je opravoval? Společně (ona)> Já jsem je nerozbila Společně (on) > Já jsem je nerozbil a Společně (ona)> schválně, to byla smůla. Víš Ty co, Společně (on) > jestli to budeš házet na mě, Společně (oba)> tak jdi do háje! + + Já budu se teď hádat. + Kdo říkal to, že ráda Tě mám? + To musel bejt tvůj nápad. + Největší pitomec, co zna-a-a-a-ám, jsi Ty!!!