1. Někdy si [Am]říkám, jestli ještě znáš mý [Dm]jméno, a jak [G]často na mě myslíš, když jdeš [C]spát. Na zítřek v [Am]televizi hlásí zata[Dm]ženo, a v mý [G]hlavě už tak bude napo[Am]řád. 2. Život jde dál, lásko, musíme si [Dmi]zvykat, a není [G]dobrý na tý cestě zůstat [C]sám, pro jeden [Ami]smutek nemá cenu stokrát v[Dmi]zlykat, když má [G]svět otevřenou náruč dok[Ami]ořán. + --> R: [C]A co bylo dál, jenom [Am]vítr, [Dm]po nebi se [G]mraky honi[C]ly. [C]A co bylo dál, jenom [Am]vítr, [Dm]a stromy se až k [G]zemi skloni[Am]ly. 3 V uších mi pořád zněly tvoje něžný věty, a do vlasů ti sedal bílej sníh, z oblohy černý jak díra mezi světy, se na mě snášel a studil na dlaních. Ref: A co bylo dál, jenom vítr... 4. V tom baru nevěděli, že je venku krize, z rádia zpíval Cohen "Lásko, jsem tvůj muž", tys vešla dovnitř jak zhmotnění mý vize, jako když do srdce mi někdo vrazí nůž... Ref: A co bylo dál, jenom vítr... Ref: A co bylo dál, jenom vítr...