1. Využiju noc t[G]emnou, opustím dům prok[D7]latej, chceš-li uprchnout se mnou, tak se moc nerozmejš[G]lej, už tady [C]není vo co stát, tvůj [G]táta chce tě za ženu mi [E7]dát, tohle [A7]není mý přání, já nechci budit zdání, že [D7]budu do tebe do smrti zamilova[G]nej. Tedy chceš-li mě [D]mít, vyrazíme proti proudu, než se rozed[H7]ní, tam, kde je p[C]ramen vody chladivej, tam s[G]tojí můj malej srub šedi[E7]vej, tam budeš [A7]mou, [D7]tak už nevá[G]hej. R: Když [Emi]někdy slunce svítí, tak tady je žár a [H7]ve vzduchu čpí jenom p[Emi]rach, tam louka plná kvítí i borovic pár, tam z [A7]táty už nejde st[D7]rach, když tady je noc, tam je bílej den a v [G]okolí svatej klid, už [A7]je na mě moc, když slyším tu jen, že si tě musím v[D7]zít. 2. = 1.