1. Když spAmi
í dva odsouzenD
í
v lAmi
ukách u hořících klD
ád,
ten dAmi
ým a ta tráva je zmD
ěníC
,
než se nG
adHmi
ějí,Ami
než se nG
adHmi
ějí,Ami
než se nG
adHmi
ějí.Ami
2. Když dva se nepodřeknou
v noci u mlčících vrat,
ta tma a to ticho je svléknou,
než se nadějí, než se nadějí, než se nadějí.
3. Můj most, já vím už, kde je,
padá a před ním je drát,
a drát, když skočím, se chvěje
něžnou nadějí, něžnou nadějí, nežnou nadějí.