1. Dmi
Ten den byl beznadějně C
černej
Dmi
jak darebáků svědoC
mí,
B
jak smutku nával nepřeberA7
nej,
B
kterej se náhle proloA7
mí.
2. Pomalu stoupali jsme strání
až k jedný z nevelikejch skal,
na který nechal sny a plány
B
jeden z těch kluA7
ků, co jsem Dmi
znal.
Ref: F
Stačilo málo chybnejch C
kroků,
F
vtom znenadání volnej A7
pád,
Dmi
je to už pěkná řádka C
roků,
B
v noci si A7
lesem cestu Dmi
zmát.
Pak F
ležel s kostrou zlámanou
a C
strašně moc chtěl žít,
však Dmi
usíná a přestanou
myšA7
lenky hlavou jít,
z nás F
každej potom nad ním stál,
chlad C
rána na nás dejch,
víDmi
tr si s listím pohrával
ve A7
větvích březovejch.
3. Teď všichni, co tu se mnou stojí,
jsme mlčky ahoj přišli říct
na místa, co nás dávno pojí,
že tenkrát bylo nás tu víc.