1. DAmi
ěvenka Štěstí a mlDmi
ádenec Žal
spE
í v jedné posteli, kterAmi
ou jim vítr stlal.
V plátěných hazuchách se tDmi
ulí ve spánku,
z jE
ednoho talíře snídAmi
ají pohanku.
Ona má bDmi
ílý šlojG
íř, on chodí v čC
erné kutnAmi
ě,
milenci pDmi
od obojG
í, jak veselC
e, tak smutně.
V dřAmi
evěné kořence sDmi
emínka po bodláčAmi
í,
děvenka s mlDmi
ádencem, dvE
a věční rAmi
ozsévači.
2. Dostal jsem včera poštou obálku,
v ní Čínská modlitba štěstí.
Někdo mi tímto přeje na dálku
suché a velmi rovné cesty.
Mám to jen opsat desetkrát a poslat smutným lidem,
řetěz se nesmí zpřetrhat a štěstí samo příjde.
Vložil jsem do stroje papíry s kopíráky,
že komu smutno je, ať pozná radost taky.
3. Děvenka Štěstí a mládenec Žal
stáli mi za zády a četli, co jsem psal.
Smáli se: hlupáček, svatá prostota,
jako by ještě neznal cesty života.
Potom se líbali, bylo to vážně k vzteku,
ohledy nebrali, vlezli pod jednu deku.
A ona vzdychala, on šeptal polohlasem,
páska mi dopsala a pak přetrhla se.
4. Děvenka Štěstí a mládenec Žal
spí v jedné posteli, kterou jim vítr stlal.
V plátěných hazuchách se tulí ve spánku,
z jednoho talíře snídají pohanku.
Ženich a nevěsta, my jejich svatebčané
na cestách necestách, čekáme, co se stane.
Pod síní svatební tančíme dole v sále,
ze sině hudební zní dlouhé pastorále.
#