1. MalAmi
á slečF
na slýchaAmi
la báji aF
v dětsAmi
kém ráF
ji tE
ak rozkAmi
vetla růže.
Holčičí slzy ji zalévaly a z veliké dáli k ní volal hlas muže.
Volal ji k sobě hlas jejího prince, ze strany mince kam jen dítě může
R: Ami
Někdo se G
ztratí na rozceC
stí, F
na dlouhé C
pouti E
do pověsAmi
tí,
Snad ten kdo hledá nezabloudí, o tom však rozhodne ten kdo nás soudí.
2. Z veliké, hluboké, holčičí touhy, zbyly jen šmouhy v duši té ženy.
Kde byl dřív pramen, tam dnes už nic není, jen zapomnění jež pozbývá ceny.
Červené kontrolky všedního žití, jí každý den svítí jak pomatený.
R: Někdo se ztratí na rozcestí …
3. Tam někde v hlubinách vzpomínka živá možná se skrývá, když tma zuby cení.
Kdopak se dozví, jestli tam čeká, vždyť člověka leká zasvěcení.
R: Někdo se ztratí na rozcestí …