1. Když vD
lny se vEmi
alí a pG
eřeje řvA
ou
a šD
utry z nich cEmi
iví jak sG
ůvA
y,
loď prD
aská a Emi
umrlčí zvG
on bije tmA
ou,
tak řD
ekni, kdo pEmi
omoct ti A
umD
í.
*: Kdo pHmi
ádlem jen kmF#mi
itne a přG
evrátí lD
oď,
pak jHmi
ečí jak stF#mi
aženej z kA
ůžD
e,
že tHmi
y jseš ta F#mi
atrapa, tG
y jseš ten cvD
ok,
co zE
a každý cvaknutí můžA
e.
2. Je pěkná jak ráno a voní jak les,
když na dřevo u ohně hrává,
je zrádná jak kočka a věrná jak pes,
ta holka, co při tobě spává.
R: Tu vG
odáckou hHmi
olku si nA
avěky nD
ech,
nG
etop ji, nHmi
ezahA
ánD
ěj,
svou vEmi
íru, svou sHmi
ílu, svý štF#mi
ěstí i pHmi
ech,
svý strEmi
achy, svý prD
achy, svůj pE
oslední dA
ech
jí pD
octivě Emi
odevzdávA
ej
D
a lásku zEmi
a lásku dG
ávA
ejD
.
3. Kdo připálí rejži a přesolí čaj,
kdo sůl nechá v posledním kempu,
kdo ráj změní v peklo a peklo zas v ráj,
kdo zná všechny písničky trempů.
*: Kdo přeje ti štěstí a kope ti hrob,
kdo sladce hned šeptá, hned vříská,
a koho bys roztrh' a praštil a kop'
a po kom se celej den stýská.
4. Až vlasy nám odbarví nebeskej král
a vrásky nám počmáraj' kůži,
svý holce dej pusu a řekni "jdem dál"
a na pádlo polož jí růži.
R: