1. TAmi
rs trnů tesá "T" a tG
yran tleská z trAmi
ůnu,
je jaro desáté, jež vG
oní po ocAmi
únu,
plyš prachu pDmi
íše po zdech pG
ísmena šedivE
á,
nAmi
e píseň, pouhý pDmi
ovzdech, ktAmi
erý se nezpívG
á, který se nezpívAmi F E
á.
2. Pláč deště kropí sníh, den vypráví si s Vesnou,
kdo vzdechne po písních, jež nezrozeny zesnou,
jsou léta soudci přísní, jimž slzí nezbývá
pro mrtvé sloky písní, jež nikdo nezpívá, jež nikdo nezpívá.
3. Tvar touhy v řezbách sní a ze snů slůvka spřádá,
chlad světa bez básní, jež nikdo nepostrádá,
vlas bardů vzkvetl plísní jak dřeva trouchnivá
nad hroby mrtvých písní, jež nikdo nezpívá, jež nikdo nezpívá.
4. Strach s tichem - dary tmy, jež smíchu pouští žilou,
a tryzna za rytmy, jež buší pod mohylou,
/: jen povzdech plný stesku, když zima tesá "T",
kříž na náhrobní desku pro jaro desáté, pro jaro desáté. :/