1. Ami
V hospodě sedím u stolu, když přijde ke mně E
chlap,
řekne; Ami
já jsem Jíra z Maršova, a podá jednu z E
tlap.
Jak Dmi
se tak na G7
něj C
kouAmi
kám,
zdá Dmi
se mi, žeG7
ho E
znám,
ale Ami
že si nejsem jistej, tak hned E
zvědavě se Ami
ptám:
R: C
Hele, Dmi
vy prej G
u vás C
žerete Ami
chrousty
s Dmi
krovkamG
a a C
syrovýC7
,
k Dmi
obědu G
že jich C
zbodnete Ami
spousty,
v E
okolí každej Ami
ví.
2. Dodneška marně vzpomínám, co říct mi na to měl,
po tý ráně židlí jsem to všechno nějak zapomněl.
Jen ještě dneska cejtím, jak na břiše mi stál,
když hospodou se jeho něžnej hlásek rozléhal:
R: Já ti dám, že u nás žereme chrousty
s krovkama a syrový,
k obědu že jich zbodneme spousty,
velký kulový!
3. Od krve z mýho nosu když si ruce ušpinil,
viděl, že má dost, a zbaběle mi pole vyklidil.
A zatímco si kosti a zuby počítám,
doma u stolu ho žena právě mile přivítá:
R: Sláva, konečně táto že domů jdeš,
chrousti už jsou studený,
dneska si na nich pošmakuješ,
jsou vypasený.
R: Z toho kouká tvrdý poučení,
Že kdo chroustá chrousty rád,
kamarádství neocení,
chtěl by se jenom prát.