1. Dbm
Je tma, v níž ptáci bez peří
E
klovají zobáky mršiny koní
F#
a těla vojáků, padlých v boji,
o zbytek světDbm
la.
2. Dbm
Je tma, v ní stěží uvěřit,
E
že květina, kvete-li, voní
F#
a lvice ve znaku, dávno je po ní,
bouře ji smeDbm
tla.
R1: /: Abm
Kdo nedrží krok, ať padne,
A
tma je trest pro ty, co nechali
za dne své oči slepDbm
nout. :/
3. Dbm
Je tma a kolem nic není,
E
snad jenom v místech,
kde dřív byla víra,
F#
cosi jiskří a síly sbírá,
když spolkne to žáDbm
ba.
4. Dbm
Žába, co ve tmě zuby cení
E
v místech, kde pramení voda čirá,
F#
nechá tě hodiny žízní zmírat
a prstíčkem hraDbm
bat.
R2: /: Abm
Kdo prosí ji o milost,
toho má v moci
A
jak lacinou děvku,
zlomenou v boDbm
cích. :/
5. Pak až slunce zčernalé
opře se poprvé
naplno do skal,
se zatřpytí naděje
v troskách
a navěky zhasne ve tmě.
6. Slizké jak hlava krále,
jsou praktiky žabího vojska.
Zas budem ropuchy na tváře bozkat,
řka jednohlasně ve tmě.
R3: Přijímám prohru,
stavím se k ní čelem,
buď jak buď, jsem uvězněn v cele,
kvákám .
Se smolnou pochodní
a ksichtem z gumy
dělám to, co nejlépe umím,
kvákám .
Přijímám prohru,
stavím se k ní čelem,
buď jak buď, jsem uvězněn v cele,
kvákám .
Se smolnou pochodní
a ksichtem z gumy
dělám to, co nejlépe umím,
kvákám .