1.Tu Dmi noc, když Ami13 ticho rušil teB legraf a Dmi tmou letěly Ami13 stíny létaB vic, já Dmi šel a Ami13 pod kůži se B vetřel strach, tak Gmi13 náhle na chlaC pa z ničeho nD ic.
2.Tu noc, když ďábel z těla vyhnal hřích, jak nůž čepelí větrnou, já řval a se mnou prchal dravců šik, rychle než nás vlny zahrnou.
R:V tom F vítr se zGmi vedl, lámal Ami stromy jako B sirky a z Gmi řeky Ami stal se dravý Dmi proud, F obličej Gmi bledl, hnízdo Ami se sovími B pírky Gmi viděl jsem v Ami záři blesků Dmi plout.C D
3.Tu noc mě spasil vějíř kořenů, tam smršť už nestrčila dráp, dnes vím, že přírodu mám za ženu, co rány umí brát a rozdávat.