1. KC
olik mám ještě dní, nF
ež přijde poslední,
jG
ak dlouho budu ještě zpívat a hrC
át,
kolik je na zemi cest, ktF
erou mám dát se vést,
nG
ebo už myslet mám na návrC
at?
R: Posečkej, lásko mC7
á, okamžiF
k, vžD
dyť svět je veliký otazG
ník,
pC
ořád se jenom ptáš F
a odpovědi, G
tý se nedočC
káš.
*: JE
á jen vím: v zimě strom nAmi
ekvete,
v lAmi/G
étě sníh nF
epadá, v nE
oci je tmAmi
a,
rád tě mAmi/G
ám, jen neptF
ej se, prC
oč - nevím sG
ám.
2. Kde je tvůj dětský smích a proč je láska hřích,
kolik jen váží bolest člověčí,
proč je zlato drahý kov a proč je tolik prázdných slov,
proč chce každý být největší?
R:
*: Já jen vím: řeky proud musi dál,
v žilách krev pěnivá, kdo ji tam dal,
rád tě mám, jen neptej se, proč - nevím sám.
3. Kolik je slunci let: milion nebo pět,
myslíš, že zítra ráno vyjde zas,
kolik je ulic, měst, proč umí kytky kvést,
proč nikdo neslyší můj hlas?