1. Bárka bEmi
ílá se zD
a obzorem ztrEmi
ácí
a já vD
ím, že se jednou vrátí k nEmi
ám,
míří tD
am, kam odlétají ptC
áci,
hledat prD
avdu a vHmi
ěřit legendEmi
ám.
2. Pověstí stále víc ta země dává,
sláva, mír, a lidé jsou si blíž,
zmizel stát a oheň spálil práva,
moře ví, kde hrdý člověk stál.
R: ŽeEmi
marně hledáš, to se stáD
vá,
život je bC
oj, ty chtěj ho žEmi
ít,
kde vítr stopy zanechD
ává,
určí ti smC
ěr, za kterým jD
ít,
tak hledej dEmi
ál ten koutD
, hledej dEmi
ál ten koutD
,
kde zůstal čC
as navěky spEmi
át.
R: Nečekej dávné pousmání,
mrtvý je stín, dnes slunce plá,
zoufalé lidské naříkání
v hlubině spí, země je zlá,
tak hledej dál ten kout, hledej dál ten kout,
kde zůstal čas navěky spát.
R: Až se ti zjeví ten kraj mýtů,
pochopíš sám: je konec her,
smích místo krve zazvoní tu,
štěstí, co máš, dávej a ber,
tak hledej dál ten kout, hledej dál ten kout,
kde zůstal čas navěky spát.