1. A
Já včera ještě E
nosil blázna A
šat
a D
nevěřil jsem E
na tu sladkou A
vůni
svět D
otočil se E
kolem osy C#mi
jednou jedenF#mi
krát
a D
teď už se mě E
nemusíte na nic A
ptát.
R. NádherA
ná, nádherná, nádherE
ná,
nádherD
ná lásko E
postůj chvilku A
dýl
ty jsi D
bílá tečka E
nejněžnějších C#mi
vět ty jsi F#mi
květ,
co sem D
slét, tys můj E
šestý světaA
díl.
2. Šla městem, pestrý šátek za ni vlál
a ve vlasech ji zahořela růže
já chvilku šel jsem za ní, chvilku vedle ní jsem stál
a v rozpačitém srdci oheň vzplál.
3. Teď v zahradě snů svoji růži mám
a na její slávu verše píšu
na bílém břehu touhy stojí naší lásky stan
a v něm tu svoji růži objímám.