1. A 
Já včera ještě E 
nosil blázna A 
šat 
a D 
nevěřil jsem E 
na tu sladkou A 
vůni 
svět D 
otočil se E 
kolem osy C#mi 
jednou jedenF#mi 
krát 
a D 
teď už se mě E 
nemusíte na nic A 
ptát. 
R. NádherA 
ná, nádherná, nádherE 
ná, 
nádherD 
ná lásko E 
postůj chvilku A 
dýl 
ty jsi D 
bílá tečka E 
nejněžnějších C#mi 
vět ty jsi F#mi 
květ, 
co sem D 
slét, tys můj E 
šestý světaA 
díl. 
2. Šla městem, pestrý šátek za ni vlál 
a ve vlasech ji zahořela růže 
já chvilku šel jsem za ní, chvilku vedle ní jsem stál 
a v rozpačitém srdci oheň vzplál. 
3. Teď v zahradě snů svoji růži mám 
a na její slávu verše píšu 
na bílém břehu touhy stojí naší lásky stan 
a v něm tu svoji růži objímám.