1. F#mi
Vydal jsem se do říše lesů, hledat Emi
víly, ty z poF#mi
hádky,
naději si s sebou nesu, netěE
ším se na cestu F#mi
zpátky.
Trním a ostružím drápu se dál, až na kraj světa, kde najdu víly,
a mýmu nápadu každej se smál, všechno bych vyměnil jen za tu chvíli.
Kdy
R: /:Hmi
Na louce tancujou, F#mi
svobodu milujou
A
až já je uvidím E
tak půjdu rovnou k nim
úplněk osvítí bílí luční kvítí
to jejich hlas vzbudí důvěru v nás. :/
2. Na konci pěšiny ohně plály a kolem sedělo spoustu divnejch stínu,
o svý životy mariáš hrály a poslali mě tam na mítinu.
To je prej mítina? Spíš nějaká louka, do černý tmy oblečená,
už bolej oči, jak pilně koukám, jestli tu netančí průsvitná žena.
Ty
R1: Na louce tancujou, svobodu milujou …
3. A pak jsem uviděl ty mrtvý těla, na louce leželi, oděný v bílý.
Jak kámen náhrobní skála tam čněla, byly to chcíplý dobrý víly.
K tamtěm Gmi
stínům jsem se vrátil, i oni Fmi
hledali kdysi dobrý Gmi
víly.
Pár slov jsem s nima ztratil a pak jsme F
na cestu vyraziGmi
li.
R2: /: U Cmi
strmý skály Gmi
zábrany zůstaly B
viděl jsem chvíli F
chcíplý dobrý víly
svědomí zmizelo a mně se zachtělo vykročit z řady a tak jsem zpátky tady :/
R2: /: Bojovat o štěstí se zatnutou pěstí, nečekat, že víla dobrá by ožila
Proti zlu zlem, ale nestát se grázlem jak ti, co zabili malý dobrý víly. :/
R1: Na louce tancujou, svobodu milujou …