Wabi Daněk arrow / Ročník 47

: Ročník 47

1. Nás A 
bylo sedm romantiků 
Emi 
netušících, 
Emi7 
že se všechno 
A 
mění, 

a stačilo pár okamžiků, Emi 
patnáct let, to 
Emi7 
vlastně tolik 
A 
není, 

však F#mi 
sotva pátek odhoukaj', to 
C#mi 
pomyšlení každýho z nás 
Hmi D E7 
svádí: 

svý A 
tělo sádlem obalený 
Emi 
napasovat 
Emi7 
do maskáčů z 
A 
mládí. 


2. Léta kráse nepřidaj' a nevyléčí naše ztuhlý klouby, 
jen v uších pořád zvoní blues, co na mýtinách jazzman vítr troubí, 
zas jdeme známým údolím, tak jako v čase naší zašlý slávy, 
a slova městem neředěná snášejí se do vyrezlý trávy. 

3. Pak čaj s příchutí jehličí a cigaretu zapalovat třískou, 
a kytaru vzít do klína a zpívat si tu píseň, kdysi blízkou, 
text není žádnej Kainar, dávno víme, že je vlastně hloupá, 
tak proč nám slzí oči, není přece vítr a kouř vzhůru stoupá. 

4. A je tu konec víkendu a všechno jako v obráceným filmu, 
každej si schová do kapsy ten žhavej uhlík, kterej ještě zbyl mu, 
[: ten uhlík, to je jistota, že všední dny člověka neumoří, 
čas od času se podívá a řekne: je to dobrý, ještě hoří … :] 
video

Historie úprav

05. 12.

krpal (aktuální)

28. 11.

krpal (rozdíl)

Export

Sdílení

Ve zpěvnících