Wabi Daněk 
/
Ročník 47
Wabi Daněk: Ročník 47
1. Nás A
bylo sedm romantiků Emi
netušících, Emi7
že se všechno A
mění,
a stačilo pár okamžiků, Emi
patnáct let, to Emi7
vlastně tolik A
není,
však F#mi
sotva pátek odhoukaj', to C#mi
pomyšlení každýho z nás Hmi D E7
svádí:
svý A
tělo sádlem obalený Emi
napasovat Emi7
do maskáčů z A
mládí.
bylo sedm romantiků Emi
netušících, Emi7
že se všechno A
mění,
a stačilo pár okamžiků, Emi
patnáct let, to Emi7
vlastně tolik A
není,
však F#mi
sotva pátek odhoukaj', to C#mi
pomyšlení každýho z nás Hmi D E7
svádí:
svý A
tělo sádlem obalený Emi
napasovat Emi7
do maskáčů z A
mládí.
2. Léta kráse nepřidaj' a nevyléčí naše ztuhlý klouby,
jen v uších pořád zvoní blues, co na mýtinách jazzman vítr troubí,
zas jdeme známým údolím, tak jako v čase naší zašlý slávy,
a slova městem neředěná snášejí se do vyrezlý trávy.
jen v uších pořád zvoní blues, co na mýtinách jazzman vítr troubí,
zas jdeme známým údolím, tak jako v čase naší zašlý slávy,
a slova městem neředěná snášejí se do vyrezlý trávy.
3. Pak čaj s příchutí jehličí a cigaretu zapalovat třískou,
a kytaru vzít do klína a zpívat si tu píseň, kdysi blízkou,
text není žádnej Kainar, dávno víme, že je vlastně hloupá,
tak proč nám slzí oči, není přece vítr a kouř vzhůru stoupá.
a kytaru vzít do klína a zpívat si tu píseň, kdysi blízkou,
text není žádnej Kainar, dávno víme, že je vlastně hloupá,
tak proč nám slzí oči, není přece vítr a kouř vzhůru stoupá.
4. A je tu konec víkendu a všechno jako v obráceným filmu,
každej si schová do kapsy ten žhavej uhlík, kterej ještě zbyl mu,
[: ten uhlík, to je jistota, že všední dny člověka neumoří,
čas od času se podívá a řekne: je to dobrý, ještě hoří … :]
každej si schová do kapsy ten žhavej uhlík, kterej ještě zbyl mu,
[: ten uhlík, to je jistota, že všední dny člověka neumoří,
čas od času se podívá a řekne: je to dobrý, ještě hoří … :]
