@120bpm
1. Bylo mi E
A
šestnáct let, já E
A
znát chtěl svět,
D
náš dům A
byl jak E
mříž.
A
E
Táta jen kýv, řek A
E
máš svůj věk,
tak A
pojď A/E
chlapče D
blíž.
Do kapsy sáh a dal mi klíč,
řek cestu dál už znáš
Až poznáš svět a budeš chtít,
kam se vrátit máš.
R: Je to tvůj rodA
ný dům, D
tvůj A
rodný E
dům
tvůj E
rodný dům, A
tvůj E
rodný D
dům
D A - D A
2. Pak uběhl čas a přišel mi list,
můj strýc mi psal.
A já věděl dřív, než jsem začal číst,
že si bůh tátu k sobě vzal.
Na vlak jsem sed, městem šel
a dlouho bloudil tmou.
Ale když jsem vzhléd, náhle jako stín
tam stál přede mnou.
R: Můj rodný dům … A
Bridge: Náš F#m
plot, rozbitá okna a pár A
holých zdí.
F#m
Stará houpací židle, nikdo však A
neseděl v ní.
Byl tam D
cizí muž, na šatech prach, bílou A
přilbu měl.
Klíč mi D
na zem spad a můj vlastní hlas A
náhle se E
chvěl.
R: To je můj rodný dům …
3. Řek měl jste přijít dřív už není čas,
raději běžte kousek dál.
Za pár dní tu bude nová trať
a ten dům nám v cestě stál.
Pak vyšlehl blesk a děsný třesk
z úst mu slova vzal.
Já dál tam stál a do očí
černý prach mi slzy hnal.
R: Můj rodný dům …
E A
Můj rodný dům