1.
F
F/A
Když odjíždí Bb
autobusem C
tak mi máF
vá, F/A
Bb
C
F
F/A
ale já Bb
tuším, že jde C
za jinouF
F/A
Bb
C
.
F
F/A
Říkají mi: „Bb
Holka to se C
prostě stF
ává.“ F/A
Bb
C
F
F/A
Chci slyšet Bb
historku C
pravdivouF
. F/A
Bb
C
Ona> F
Kdes byl a co jsi dělal, Bb
žes nemoh být C
se mnou?
On> F
Bloumal jsem po světě a Bb
hledal holku C
pěknou
Ona> F
Kecáš, že jo, řekni mi
Společně (ona)> Bb
že to není C
pravda?
Společně (on) > že to není pravda,
Společně (ona)> Znám F
Tě jak boty svý, moc Bb
dobře, takže
Společně (on) > Bb
Že to není pravda, víš F
mnohem líp než já, tak Bb
víš Ty co?
Společně (oba)> C
nekřič tu na Dm
mě!
Refrén:
Dm
Já C
nechci se teď F
hádat,
Dm
víš C
moc dobře, že Bb
ráda Tě mF
ám.
Dm
Co C
budem si vyklF
ádat…
Dm
Vždyť nejC
lepší kluk co Bb
zna-a-a-a-ám C
jsi F
Ty.
2.
Dneska ráno kouknu z okna, slunce svítí,
krásný letní den, co víc si přát.
Přede dveřma stojí on a nese kvítí,
jdu mu otevřít a on se ptá.
On> Nešla bys do kina? Mám dva volný lístky.
Ona> Nemůžu, máma je pryč, musím smažit řízky.
On> Vykašli se na řízky,
Společně (ona)> Brácha je zvládne
Společně (on) > brácha je zvládne,
Společně (ona)> tak maximálně připálit, znám ho a
Společně (on) > tak nepodceňuj toho kluka, znám ho a
Společně (oba)> nekříč tu na mě!
Refrén:
Já nechci se teď hádat,
víš moc dobře, že ráda Tě mám.
Co budem si vykládat…
Vždyť nejlepší kluk co zna-a-a-a-ám jsi Ty.
3.
Po třiceti letech je to stále stejný,
Máme se rádi víc a víc.
On> Proč dáváš sůl do pepřenky s nápisem cukr?
Ona> Místo abys spravil dveře, hraješ radši poker!
On> Proč bych je opravoval?
Společně (ona)> Já jsem je nerozbila
Společně (on) > Já jsem je nerozbil a
Společně (ona)> schválně, to byla smůla. Víš Ty co,
Společně (on) > jestli to budeš házet na mě,
Společně (oba)> tak jdi do háje!
Já budu se teď hádat.
Kdo říkal to, že ráda Tě mám?
To musel bejt tvůj nápad.
Největší pitomec, co zna-a-a-a-ám, jsi Ty!!!