Druhá tráva 
/
Ještě není tma
Druhá tráva: Ještě není tma
1. E
Padají stíny, A
ale není kam se E
hnout.
Nedá se spát A
ani zapomeE
nout.
Mám H
pocit A9
jako bych měl G#mi
duši z oceC#mi
li,E
C#mi
a že mé H
jizvy ani A
slunce E
nezcelí.
Padají stíny, A
ale není kam se E
hnout.
Nedá se spát A
ani zapomeE
nout.
Mám H
pocit A9
jako bych měl G#mi
duši z oceC#mi
li,E
C#mi
a že mé H
jizvy ani A
slunce E
nezcelí.
R: H
Není kam A9
jít i když by G#mi
bylo načaC#mi
se,E
C#mi
ještě není H
tma, ale A
stmívá E
se.
Není kam A9
jít i když by G#mi
bylo načaC#mi
se,E
C#mi
ještě není H
tma, ale A
stmívá E
se.
2. Svůj pocit lidství jsem nechal někde v polích.
Jako by za vším co je krásné, bylo něco co bolí.
Přišel mi dopis tak milý, samý cit.
Napsala prostě co měla na srdci.
Jako by za vším co je krásné, bylo něco co bolí.
Přišel mi dopis tak milý, samý cit.
Napsala prostě co měla na srdci.
R: A já už ani nevím jestli ji poznám po hlase,
ještě není tma, ale stmívá se.
ještě není tma, ale stmívá se.
3. Viděl jsem Londýn i Paříž pozdě k ránu
šel podle řeky až k břehům oceánu.
Padl jsem na dno světa, níž než umím říct
a v lidských očích už nehledám vůbec nic.
šel podle řeky až k břehům oceánu.
Padl jsem na dno světa, níž než umím říct
a v lidských očích už nehledám vůbec nic.
R: Jako by pravda byla vadou na kráse,
ještě není tma, ale stmívá se.
ještě není tma, ale stmívá se.
4. Přišel jsem na svět a zemřu aniž bych chtěl.
Všem se zdá, že se hýbám, jenže jako bych otupěl.
Jen stojím a myšlenky mi běží bůh ví kam,
už ani nevím před čím jsem utíkal.
Všem se zdá, že se hýbám, jenže jako bych otupěl.
Jen stojím a myšlenky mi běží bůh ví kam,
už ani nevím před čím jsem utíkal.
R: I modlitba mi zní jako vítr ve vlasech,
ještě není tma, ale stmívá se.
ještě není tma, ale stmívá se.
