1. Jak ptC
áci zimomřEmi
iví v tom tDmi
eskném příběhG
u,
ti, ktAmi
eré neužEmi
iví třpyt hvFmaj7
ězdic na sněhG
u,
my sAmi
ešli jsme se snEmi
ící nad lžFmaj7
ičkou olovG
a,E7
kéž bAmi
y nám mDmi
ohlo řG
ícC
i náš Fmaj7
osud dG
oslovC
a.
2. Když už se řítí v spěchu ten žaluplný děj,
svíčičko na ořechu, hoř pro nás pomaleji,
ať zvučí trouby hlásné i zpěvy andělů
dřív, než přijde smrt a zhasne náš dech ve svém pocelu.
3. A těm u sukní matek dej úsměv do oček,
klín plný cukrlátek a hodně vánoček,
když už se řítí v spěchu ten žaluplný děj,
/: svíčičko na ořechu, hoř pro nás pomaleji. :/