1. NA
apůl jako hrou a nE
apolovic vážně,
čerstvou mD
aturitou zmužnělA
ý,
chtěl jsi dobýt svět, a svE
ět se tvářil vlažně
na tvý bD
ubnování nesmělA
ý,E
hlA
avu plnou věd a nE
adějí svý mámy,
zkoušky přG
ijímací, pD
otom pA
ádE
,
znA
alosti jsi měl, cos' nE
eměl, byli známí,
takže lD
itujeme, za rok snA
ad,
Hmi
a tehdy pF#+
oprvé jsi řHmi7
ekl: nevE
adí, zase bA
ude líp.
2. Pomalu šel rok, a zase stejná škola,
čekáš předvolání každej den,
předvolání máš, a na něm: vlast tě volá,
takže za dva roky s úsměvem,
dva roky vzal čert, a za nějakej týden
stojíš na radnici s holkou svou,
bylo to s ní fajn, tys věřil, že to vyjde,
kde tvý nebetyčný plány jsou,
a tehdy podruhé jsi řekl: nevadí, zase bude líp.
3. Neměli jste byt a vlastně ani prachy,
prej, že ve dvou se to táhne líp,
jenže už jste tři, a máma s dvěma bráchy,
starej dvoupokoják - špatnej vtip,
tak jste žili rok v tý supertěsný kleci,
vzteky vysušení jako troud,
potom jeden den si žena vzala věci,
další připomínky řešil soud,
a tehdy potřetí jsi řekl: nevadí, zase bude líp.
4. Už jsi dlouho sám a věci, co se stanou,
se tě nedotýkaj', byl jsi bit,
všechno už jsi vzdal a postavil se stranou,
vzal sis dovolenou, chceš mít klid,
osamělý dům u rychlíkové trati,
oči za záclonou zapranou,
vlaky jedou dál a málokdy se vrátí,
život nemá brzdu záchrannou,
tak řekni, sakra, to svý "nevadí, zase bude líp" …