Harmonika arrow / Daniel Landa arrow / Pozdrav z fronty

: Pozdrav z fronty

1. Am 
Je nádher
G 
nej večer, 
C 
tak začín
Em 
ám psát 

a vF 
íno mi d
G 
odalo s
G# 
il,
E 
 

Bůh mi byl svědkem, když měl jsem tě rád, 
to tenkrát snad ještě byl. 

2. Tvý dopisy všechny jsem tisíckrát čet, 
v nich stálo, jak v tvým klínu spím, 
však s posledním volnem se roztříštil svět, 
v něF 
mž nikdy 
G 
tě neo
F 
pus
G 
tím. 


Ref: PDm 
ak u vlak
G 
u ty, ciz
Am 
í žena, 

prDm 
omiň mi, ž
G 
e jsem ti lh
C 
al,
C7 
 

jDm 
eště teď sl
G 
yším tě t
Am 
oužebně st
F 
énat, 

tAm 
u tvoji fotku jsem
Em 
 roztrh
Am 
al. 


3. Už nepřijdu nikdy tou pěšinou k vám, 
víš, já jsem teď tady, ty tam, 
u díry v blátě se sám sebe ptám 
a sám si i odpovídám. 

*: PrDm 
oč u vlaku jste stály
G 
, na mě jste se smály 

tC 
y a moje máma, st
C7 
arší cizí dáma, 

dDm 
ětskej pokoj k smíchu, p
G 
ovečeřím v tichu, 

rC 
ozhovory váznou, vžd
C7 
yť mám duši prázdnou, 

vzpDm 
omínky jen bolí, 
G 
ať už na cokoli, 

ztrAm 
acenej je klíč, 
F 
už abych byl pryč, 


zpAm 
átky se chci vrátit, ne se tady ztratit, 

frEm 
onta zpátky láka, d
Am 
omov pro vojáka. 


4. Když země je rozrytá polibky děl 
a hvízdání protíná vzduch, 
píše ti kacíř, co do pekla chtěl, 
pro mámení barevnejch stuh. 

5. Pro tenhle okamžik nemůžu lhát 
a utíkat jak malej kluk, 
ať jinej zabuší u vašich vrat, 
mě uhranul polnice zvuk. 

*: Když zatroubí nám k boji, tak to za to stojí, 
nenávist i láska, kolem země praská, 
plameny se mají, když si s náma hrají, 
pak nastane klid a my snad můžem jít, 
každej do svý díry, bez Boha a víry, 
z ušlápnutejch branců zbyla banda kanců, 
tak se teda měj a něco si přej, 
než se nebe zřítí a tak skončí žití. 

Ref: A taFm 
k posílá
Bb 
m Ti pozdrav z
Cm 
 fronty, 

Fm 
oheň už př
Bb 
estává hř
Eb 
át,
Eb7 
 

vFm 
íno je s
Bb 
ilný a t
Cm 
eploučký stř
G# 
ílny 

Cm 
ijmou mě s láskou až 
Gm 
odejdu sp
Cm 
át. 
×