1. JA
á neumím psát velkou poezii,
dF#mi
aktylský hexametr nD
ení můj svA
ět,
mF#mi
ám jeden starý svetr, v ktE7
erém žiji
už moc lA
etHmi
.E7
2. Pan Havlíček, než umřel na souchotě,
učil mne velkou českou abecedu,
a tak se poflakuju po životě,
jak dovedu.
R: Světem se pA
oflakuju, tužkou ho Hmi
obkreslujuE7
,
boty si nA
epucuju a hřeben nHmi
emilujuE7
,
sám sebe pA
ovoluju, sám sebe zHmi
akazujuE7
,
ničeho nA
elituju, -jHmi
u, -ju, -jE7
u …
3. Jsem voják, který nemá ani frčku,
vojín, co běží vždycky v první řadě,
chrání mě jenom úzký kmínek smrčku
v kanonádě.
4. S četaři absolventy hraju pokra,
ale když přijde na lámání chleba,
je jejich obuv suchá, moje mokrá,
jak je třeba.
R: Světem se poflakuju, tužkou ho obkresluju,
boty si nepucuju a hřeben nemiluju,
sám sebe zakazuju, povoluju, nelituju, -ju, -ju, -ju …