1. Rozbitým Emi
oknem mi do pokoje fouká sníh jako mAmi
ouka
na moje ruce skleslé v křC
esle závěje snAmi
ěhu, už ani H7
oheň,
rozbitým Emi
oknem mi fouká do světnice fujavAmi
ice,
smutek se dveřmi dere, plC
áči, můj kaskadAmi
ére, nH7
ezapomeň!
R1: Vlaštovky zEmi
e stájí odlétly přAmi
ed rokem,
slepice kdD7
ákají ve sněhu hlG
ubokém,
zblH7
oudilé krEmi
očeje roztáčí Ami
osudí,
pálenka zD#dim(F)
ahřeje, samota zH7(E)
astudí.
R2: Teplo je pokora, jabloně v ušance,
smrt štěká ze dvora, košile na brance
plápolá ve vichru, jenž vyvrátil mi plot,
proč nikdo nepřijel na masopustní hod?
*: Nechali mě tAmi(Emi)
ak, nechali mě tF(C)
ak, nechali mě tE(H7)
ak.
2. V rozbité lampě ani kapka petroleje, ruka se chvěje,
pod sněhem zamrzá mi, na stěnách pod tapetami choulí se švábi,
v rozbité lampě půlnoc bliká, rampouch je klika,
v ruce ulomí se, místo dechu průzračná pára, jsem slabý.
R1: .R3:
Teplo je pokora a zima prokletí,
než srdce okorá a jaro odletí,
zimosráz kořeny zapouští,
jsem špatným žalobcem, viníkům odpouštím.
*: .*:
3. V rozbitém srdci ani špetka soli, jen trochu bolí,
když vločka z tváře skane, třpytný krystalek ledu
na uschlém stromě v opuštěném dEmi
omě …