1. LG
áska je jak kafemlýnek, všechno sD
emelG
e,
sáhne, sáhne do vzpomínek, teplo pD
o tělG
e,
tvD
oje vlasy hEmi
avran Hmi
utkal, mC
oje včD
elí dG
ech,
tC
y jsi řD
eka krG
ásně prHmi
udká C
a já tD
ichý břG
eh.
R: KC
aždý jsme jinačG
í,
protože kdC
e je voda, je i G
oheň,
když se nAmi
ám to někdy rozkvačG
í,
říkámD
e si: nebuď trdlo, jen si rychle vzpomeň,
kC
aždý jsme jinačG
í,
protože kdC
e je voda, je i G
oheň,
když se nAmi
ám to někdy rozkvačG
í,
říkámD
e si: jen si vzpomG
eň.
*: Jak nás cAmi
elý týden budilD7
y až odpolední zprG
ávy v rádiEmi
u,
jak jsem nAmi
adával, že než bych snD7
ědl to tvé lečo, tG
o se radši zabijEmi
u,
jak jsi sAmi
e mnou prohrávala v kD7
ostkách šestnáct mG
iliónů ve zlatEmi
ě,
jak jsi chtAmi
ěla ošetřit tu včD7
elu, a ta včG
ela pC
íchla tG
ě.
2. Láska je jak kafemlýnek, všechno semele,
sáhne, sáhne do vzpomínek, teplo po těle,
tobě dali učit třicet dětí, já šel k lopatě,
chodíš domů o půl třetí, a já po páté.
R:
*: Jak jsem tAmi
rnul ve skříni nD7
a kolejích, zda mě tam vrG
átná objevEmi
í,
jak mě Ami
objevila: D7
ale, pane Nohavica, tG
o jste vEmi
y?
Jak jsme mAmi
ěli geniální plD7
án, jak rozbít hernu G
u Černé loukEmi
y,
jak jsme šAmi
ili z plyše super D7
extra unikG
átní kloboukEmi
y,
jak jsme se hAmi
ádali o vD7
oloviny a zkG
oumali, z čí to bEmi
ylo viny,
a potom nAmi
evěděliD7
, proč jsme se vlG
astně přeliEmi
,
a lAmi
ehali a bD7
ěhali a spG
ali, ale i nEmi
espali,
a tAmi
ulili se, zD7
ubili se rG
uku v ruce vEmi
edle sebe,
láska je kAmi
afemlýnek, šD7
áhne ti dG
o vzpomínekEmi
,
všechno sAmi
emeleD7
, teplo jde pG
o těleEmi
,
láska je kAmi
afemlýnek, šáhne dD7
o vzpomínek,
všechno sG
emele, teplo jde pEmi
o těle,
láska je kAmi
afemlýnek, šáhne dD7
o vzpomínekG
…