1. NEmi
ovorozeně nic nD
eví o jméně
a nD7
ezná důvody, prostě se jG
ednou narodH7
í,
a pEmi
ak je naživu v nekonD
ečném údivu,
nahý D7
uzlík z postele, neví, že cG
ejch má na čelH7
e,
hvEmi
ězdu nebo kříž, to se tak rD
ychle nedozvíš,
jako kD7
ůzle na seně spí nG
ovorozeněH7
.
2. A pak se život rozběhne, jako když tráva polehne,
z máminy loktuše je vidět srpek Venuše,
planetu naděje, že když dneska špatně je,
tak třeba zítra nebude, zastav svá kola, osude,
osud se ale nedívá, supí jak lokomotiva,
špalírem fáborů směrem nahoru.
3. A pak před branou dlouhé fronty nastanou,
doleva-doprava, k tomu muzika vyhrává
písně veselé a černí andělé
nám svítí na čelo, tak fidlej, kapelo,
a hrej nám do tance, jenom ať vlajou monstrance,
nepoznačení budou spaseni …